Tiranský deník, 11. května 1999
Mirdita,

Téměř po celém městě, nebo alespoň mezi zástupci mezinárodních humanitárních NGO a agentur (je jich ve městě kolem 230, což je víc, než v Chorvatsku během bosenské války), se mluví o včerejší události. Přibližně v 23.35 zastavili před Tiranou nějací bandité dva lidi z UNHCR vracející se do hotelu. Jeden z nich okamžitě vyběhl z auta ven, kde ho okradli a zbili pažbou zbraně. Druhý, který se kvůli bezpečnostnímu pásu nedostal ven tak rychle, byl střelen do hlavy. Sice přežil, ovšem projektil, který proletěl jeho hlavou z něj udělal invalidu na celý zbytek života. Dnes ráno ho letecky transportovali do Ženevy.
Díky tomu se všem doporučuje, aby se po setmění necestovali mimo centrum Tirany. Když to nestiheš, je lepší zůstat v uprchlickém centru nebo v místním hotelu. Ze všeho nejmíň se doporučuje chodit tím směrem k hotelu , kde se to stalo. V tomto hotelu bydlelo mnoho pracovníků z větších agentur. Doufáme, že Albánská policie se svými 1600 novými příslušníky konečně začíná pracovat na tom, aby se toto místo stalo bezpečnějším. Už také proto, že nejsou okrádáni jen cizinci, ale také místní a uprchlíci. Je zvláštní, že ačkoliv se zde shromažďuje tolik vojenského materiálu a vojáků z celého světa, není bezpečno už ani pár mil od centra města.
Mimochodem, když jsme u těch vojáků, když se Adéla a BJ vraceli z Rubiku, projeli kolem velkého vojenského konvoje (NATO) tanků, transportérů a podobně, mířících severně na Kukeš. Když jsem se na to ptal informačních úředníků NATO dnes ráno, odpověděli, že oni také nemají tušení o rozhodování svých nadřízených a tudíž nevědí, proč tam konvoje jedou. Často si říkám, kdo tady vůbec něco ví, když většina odpovědí začíná "Slyšel jsem,…" nebo "Myslím…" nebo něco podobně neurčitého. Jazykem oficiálních agentur bych řekl, že "informační kanál" je více méně úplně zablokovaný.
Ještě jedna věc ohledně vojáků. IRC právě navštívilo nově zrekonstruované centrum pro uprchlíky, kde je už vše na místě, už několik dní připravené přijmout okolo 2000 uprchlíků. Důvod, proč zde zatím není nikdo je nejasný. Zdá se, že se UNHCR a zodpovědná organizace nemohou shodnout na tom, kdo převezme zodpovědnost za bezpečnost tábora. Ale to není ten problém, o kterém jsem chtěl psát. IRC investovalo nějaké peníze do obnovy silnice, která tam vede. Dnes ráno BJ zjistil, že silnice je opět úplně zničená, a to z toho důvodu, že několik mil odtamtud leží cvičné základny LKA a UCK, kteří jezdí po silnici se svými těžkými armádními vozy.
LKA je mimochodem armáda organizovaná mnohem více, než jsem si myslel., má dokonce svoji vlastní vojenskou policii. Dnes mě kontrolovali na ulici ( jsem rád, že mne považovali za běžného cizince), později jsem slyšel, že zcela běžně vyhledávají bojeschopné kosovské muže z okolí, které pak odvádějí do kasáren a připravují na boj v Kosovu. Pokud nejdou dobrovolně, jsou více méně uneseni. Toto "více méně" je veřejným tajemstvím. Navíc je možné všude koupit vojenské symboly UCK, stejně jako vlajku UCK, trička a podobně. Stejně jako v Chorvatsku symboly chorvatské armády.
Nicméně atmosféra je stále jiná , Albánie není ve válce i přes některé incidenty Kukeši., které ovšem nikoho zde v Tiraně příliš nevzrušují. Válka se zdá být velmi daleko a lidé zde nemusí bojovat o vlastní život. Válka Kosova a NATO se zde ve městě vlastně projevuje jen množstvím cizích humanitárních organizacích, cizí policie a armády. A samozřejmě také dlouhou frontou uprchlíků před ambasádami západních států., rodinami posedávajícími po ulicích. v tradičním kosovském oděvu a muži s bílými čapkami v rukou.
Dnešek byl dalším dnem kdy jsme objížděli jedno místo za druhým. - UNHCR, OSCE. UNICEF, mnoho lokálních nevládek, Soroshovu nadaci, IRC. Hledali jsme domy, které by se daly použít pro dobrovolníky a studenty, jenž by mohli pomoci s překlady. A s dalšími věcmi, zjišťovali jsme místní platy. Někteří novináři platí studentům 200-300 $ za den, zatímco učitelé nebo univerzitní profesoři nedostávají více než 75-100 měsíčně. Dnes jsme si najali jednoho místního člověka, mladou a energickou dívku Blerta (chtěla by studovat ve státech, ale chybí jí peníze a kontakty), upřímně doufám, že se o ní dočtete v mém deníku ještě víc.
Ze všech těchto rozhovorech (také s ministrem školství) jsem získával čím dál silnější pocit, že musíme trochu pozměnit své plány. V Albánii je 300 - 400 uprchlických center ( většinou ne s větší kapacitou než pro 500 lidí) utečenecké tábory v Tiraně a jejím okolí.a Durreše, jsou dobře vybavené a fungují. Mezinárodní NGO se často dostávají do skutečných střetů ,o to čí je které místo a kdo se o něj bude starat. Každá větší humanitární organizace chce mít svůj vlastní humanitární tábor, ale téměř polovina uprchlíků, našla místo v hlavních městech a vesnicích mimo Tiranu. Vedle toho je zde, ale stále okolo 10 000 lidí bez domova, jako důsledek občanská války v Albánii (1997). A také je fakt, že životní úroveň místních Albánců je často dokonce horší než životní úroveň kosovských Albánců. Z toho všeho mi vyplývá, že bude nutné pracovat nejen s kosovskými Albánci , ale i s ostatními komunitami. Ačkoliv jsem napsal, že válka zde v Tiraně téměř není vidět., je pravda, jak správně poznamenal zástupce ministra školství.: "Žijeme ve válečných podmínkách už nejméně sedm let." Projevuje se to zvláště v momentech, když mluvíte s místními lidmi o něčem jiném , než o uprchlících s Kosova a akcích NATO.
Nakonec malá příhoda, na kterou jsem včera zapomněl. Na konci jednání UNHCR se zvedl jeden kovbojsky postrojený chlapík, z nějakého jižního státu v USA se slovy, že zde je od středy, že se v situaci, moc nevyzná, ale že přivezl tři krabice hraček a peníze na nákup dalších a přijel zkratka proto, že chce pomoc dětem. Jeho výstup udělal velký dojem a podle mě vnesl mnohem více energie než mnohá velká slova.

Mir sada,

wam ;-)

PS: Právě jsem mluvil s kanceláří v Belgii a dozvěděl jsem se, že máme trošku problém s penězi. Sice jsme už o nějaké požádali, ale v pro tuto chvíli to vypadá, že budeme brzy na mizině.